Regresní terapie

Regresní terapie je účinná metoda pro ty, kteří jsou ochotni prozkoumat hlubší vrstvy svého podvědomí a pracovat na řešení svých problémů prostřednictvím pochopení a zpracování minulých zážitků. Ne vždy se však jedná o cestu do minulosti, klienti často prochází procesem vizí a vjemů, které jsou hluboce symbolické a archetypální. Úspěšnost terapie závisí na kvalitě vztahu mezi terapeutem a klientem, stejně jako na ochotě klienta otevřít se a aktivně se podílet na procesu Jedná se o metodu zaměřenou na prozkoumávání a zpracování minulých událostí a symbolických rovin, které mohou ovlivňovat současný psychický stav a chování jedince. Tato metoda se často používá k řešení různých psychických problémů, traumat a fyzických potíží, které nemají zjevné medicínské vysvětlení. Regresní terapie může být aplikována prostřednictvím hypnoterapie (tzv. americká hypnóza) nebo jiných technik navozování změněného stavu vědomí. Regresní terapie je dědictvím starověkých hypnotických a transovních technik, které se vyvinulo v moderní strukturované metody využívané v současné terapii. Tento vývoj byl ovlivněn řadou významných osobností a jejich příspěvky k pochopení lidské psychiky a významu minulých zkušeností.

 

Dnes je regresní terapie rozmanitou a dynamickou disciplínou, která nachází uplatnění v terapii psychických a emocionálních problémů mnoha lidí. V současné době existuje mnoho různých přístupů k regresní terapii, včetně psychodynamických, transpersonálních a spirituálních metod. Regresní terapie je využívána v klinických i alternativních terapeutických praxích po celém světě. Z pohledu západní vědy regresní terapie zůstává poněkud  kontroverzní, zejména proto, že řadě klientů zprostředkovává zkušenosti tzv. minulých životů, nicméně i v rámci konvenční medicíny a psychoterapie probíhají výzkumy zaměřené na její účinnost a mechanismy, jimiž může působit.

​

Principy regresní terapie

1. Zkoumání minulosti: Regresní terapie vychází z předpokladu, že mnoho současných problémů má své kořeny v minulých událostech, často z dětství, období těhotenství a porodu nebo dokonce z tzv. minulých životů (v rámci tzv. reinkarnační terapie). Ve své praxi nahlížím na prožitky minulých životů jak na symbolickou řeč psychiky, která nám umožňuje zpracovat příčiny našich obtíží. Jak to je s reinkarnaci a vědomím za životem je otevřená otázka, na kterou jednou dostane každý z nás odpověď. 

2. Získání nové perspektivy:  Sezení nahlíží známé i neznámé události, zkušenosti a vztahy z nové perspektivy, pochopit jejich význam, popř. jim dát nový význam zpracovat emoce s nimi spojené.  Může pomoci odhalit a zpracovat kořeny psychických a fyzických problémů, získat vhled do opakujících se vzorců chování a myšlení či zlepšit sebepoznání a sebepřijetí. Tak může poskytnout hluboké pochopení a úlevu.

3. Uvolnění negativních emocí: Proces terapie často zahrnuje uvolnění potlačených emocí, nabízí možnost změny negativních vzorců chování a myšlení, dosažení emocionálního osvobození. a nalezení vnitřního klidu a harmonie.

4. Práce se symbolickou a duchovní rovinou:  V symbolické rovině dochází k prozkoumání hlubokých podvědomých vrstev mysli za účelem získání osobních vhledů a duchovního růstu. Namísto zkoumání minulých životů, se tento přístup soustředí na odhalení a porozumění symbolickým obrazům, pocitům a metaforám, které se objevují během sezení.. Tyto symbolické obrazy mohou být interpretovány jako reprezentace vnitřních konfliktů, osobních hodnot nebo nevyřešených emocí. Emoce, mohou být spojeny určitými symbolickými obrazy, což mu pomáhá pochopit hlubší vrstvy svého psychického stavu. Součástí mohou být i duchovní vhledy, klient získává nové pochopení nebo vhled do své životní cesty, hodnot a cílů. Cílem symbolické spirituální regrese je pomoci klientovi objevit a integrovat skryté aspekty své osobnosti, léčit emocionální rány a dosáhnout většího osobního a duchovního uvědomění.

 

Postup regresní terapie

1. Příprava klienta:

   • Terapie začíná rozhovorem, kde terapeut získá základní informace o klientovi, jeho problémech a cílech terapie. Důležité je, aby klient jasně formuloval svůj záměr pro sezení

   • Terapeut vysvětlí klientovi průběh terapie, aby se cítil bezpečně a věděl, co může očekávat.

   • Důležité je vytvořit prostředí důvěry a bezpečí, což je klíčové pro úspěšné prozkoumání náročných zážitků.

2. Indukce změněného stavu vědomí:

   • Terapeut využije techniky jako je hypnoterapie, hluboká relaxace nebo řízená meditace k navodění změněného stavu vědomí.

   • Cílem je dosáhnout stavu, vody se klientovi vybavují podvědomé vzpomínky a emoce či vjemy a vize ze symbolické, archetypální a spirituální roviny.

3. Regrese:

   • Terapeut vede klienta procesem, často pomocí vizualizačních technik nebo specifických otázek.

   • Klient může zažívat znovu vzpomínky na události, které jsou klíčové pro jeho současné problémy.

   • Proces může zahrnovat znovuprožití situací z dětství, prenatálního období nebo dokonce tzv. z minulých životů čti hluboce symbolickou cestu nadosobními úrovněmi vědomí.

4. Zpracování:

   • Terapeut pomáhá klientovi zpracovat a integrovat prožité zážitky.

   • Tento krok může zahrnovat vyjadřování a uvolnění potlačených emocí, přepracování negativních přesvědčení nebo změnu pohledu na události.

5. Uzavření a integrace:

   • Po návratu do běžného vědomí terapeut s klientem diskutuje o prožitých zážitcích a pocitech.

   • Klient je povzbuzován k integraci nových uvědomění a pozitivních změn do svého každodenního života.

   • Terapeut může poskytnout další podporu nebo doporučení pro pokračující osobní růst.

 

Indikace a kontraindikace

Indikace:

• Chronické fyzické potíže bez zjevné medicínské příčiny.

• Fobie, úzkosti, deprese a jiné psychické problémy.

• Posttraumatická stresová porucha (PTSD).

• Nízké sebevědomí a problémy se sebepřijetím.

• Nevyřešené emocionální a vztahové problémy.

Kontraindikace:

• Závažné psychické poruchy (např. schizofrenie, bipolární porucha) bez stabilizace.

• Nedostatek důvěry mezi klientem a terapeutem.

• Očekávání zázračných výsledků bez ochoty pracovat na sobě.

• Užívání psychotropních látek, které by mohly ovlivnit schopnost koncentrace a vnímání.

 

Nevýhody:

• Může být emocionálně náročná a vyvolat silné reakce.

• Ne každý je schopen nebo ochoten se otevřít tak hluboké introspekci.

• Riziko falešných vzpomínek, které mohou být vytvářeny nebo zkresleny během terapie.

• Nepatří ke konvenčním metodám, někteří odborníci ji považují za neúčinnou nebo dokonce škodlivou.

• Může vyvolat silné emoce, které je obtížné zpracovat.

• Existuje riziko falešných vzpomínek - lze eliminovat přijetím faktu, že se jedná o poetickou řeč duše, nikoliv zprávy o objektivním stavu skutečnosti. Důležitý je dosažený terapeutický posun. Někteří autoři ( např. Joan Borysenko) navrhují pojímat případné zkušenosti minulých životů přinesené regresí jako informace určené k osobnímu růstu jednotlivce, nikoliv jako důkaz reinkarnace či toho, že zkušenosti prožité v regrese jsou skutečně zkušeností klienta. 

​

Historie regresní terapie

Regresní terapie má své kořeny v různých psychoterapeutických a spirituálních tradicích. Níže je uveden přehled klíčových momentů a osobností, které přispěly k rozvoji této terapeutické metody.

Starověké a tradiční praktiky

• Starověký Egypt a Řecko: V starověkém Egyptě a Řecku se používaly různé formy hypnotických a transovních technik k nahlédnutí do minulých událostí a léčení. Kněží a léčitelé často využívali rituály a meditace k dosažení změněného stavu vědomí.

• Východní tradice: V hinduistických a buddhistických tradicích je reinkarnace a karma důležitou součástí víry. Praktiky jako meditace a samádhi byly využívány k prozkoumávání minulých životů a karmických vlivů.

19. století

• Franz Anton Mesmer (1734-1815): Německý lékař, který vyvinul teorii „zvířecího magnetismu“ a hypnotických stavů. Jeho práce položila základy pro pozdější rozvoj hypnózy.

• James Braid (1795-1860): Skotský lékař, který popularizoval a rozvinul techniky hypnózy, což mělo zásadní vliv na pozdější vývoj regresní terapie.

20. století

• Sigmund Freud (1856-1939): Zakladatel psychoanalýzy, který využíval techniky volných asociací a analýzy snů k prozkoumávání nevědomých vzpomínek a traumat.

• Carl Gustav Jung (1875-1961): Jungova práce s nevědomím a koncept kolektivního nevědomí přispěla k chápání hlubších vrstev psychiky a významu minulých zážitků.

Polovina 20. století

• Morris Netherton: Jeden z průkopníků moderní regresní terapie, který v 60. letech 20. století vyvinul strukturované metody pro práci s regresí do minulých životů.

• Helen Wambach: Psycholožka, která prováděla rozsáhlý výzkum regresní terapie do minulých životů v 70. a 80. letech. Její práce zahrnovala statistické analýzy zážitků tisíců lidí během regresních sezení.

Konec 20. století

• Brian Weiss: Americký psychiatr, který popularizoval regresní terapii do minulých životů svými knihami, zejména „Many Lives, Many Masters“ (Mnoho životů, mnoho mistrů). Jeho práce přitáhla pozornost široké veřejnosti a zvýšila povědomí o regresní terapii.

• Michael Newton: Zakladatel „spirituální regrese“, která se zaměřuje na zkoumání života mezi životy. Jeho knihy „Journey of Souls“ (Cesta duší) a „Destiny of Souls“ (Osud duší) se staly bestsellery a přispěly k popularitě této formy terapie.

​